Morány

Historie Morán

Severovýchodně od Čestína u pramene potůčku Čestínky leží osada Morány, která byla dříve osadou dřevařskou a sklářskou.

V roce 1707 dne 17. března odprodal Václav Diviš Miseroni z Lisonu ze statku Čestínskéhoho, kus lesa u rybníka Tmářovky, skelmistru Vavřinci Eisnerovi k postavení a udržení skelných hutí. Eisner postavil huť na způsob vlašských hutí v â€žMuranu“ blíže Benátek, kde bylo vyráběno nejlepší sklo v celé Evropě. Hutě pojmenoval vlašským jménem „Murano“. Brzy lidé změnily jméno na Morány.

V roce 1785 bylo u Morán už mnoho polí, luk a jesů. Jejich jména: Fajfarka, u Preghausu, u Kapličky, na Moravce(místo kde se sela vojtěška, které se zde říkalo moravka, protože sem byla dopravena z Moravy), Kopaniny, Boroví a na Pastvišti.

Roku 1740 převzal Morany syn Eisnerův Jan, který je opět prodal roku 1765 Teresii Waidmanové a ta je 1780 postoupila svému zeti Ondřeji Grimmovi, vrchnímu král. komoří z kolínského panství. Grimm zanechal hutní práce a pozemky pronajímal a hutě zpustly. Od Grimmů se Morány dostaly sňatkem na skelmistra Martina Plešingera, který roku 1840 hutě opět zřídil, obnovil a začal znovu vyrábět. Předtím se vyrábělo sklo v Staré Huti. Vyrábělo se i sklo barevné a malované, pro svou lidovou zvláštnost našlo odbyt po celém království. Dodnes nacházíme toto sklo v musejních sbírkách pod názvem „Kácovské sklo“, protože za těchto časů byl Čestín připojen pod panství Kácovské, jehož majitelem byl hrabě Karel Jáchym Breda.

V roce 1867 koupil Morány ve veřejné dražbě Antonín Moravec, skelmistr ze Staré Hutě. Koncem 18. století se přestalo v huti pracovat a hutě úplně zpustly a zbořili. Co se mohlo ještě upotřebit, to odnesl skelmistr Antonín Moravec do Morán. V roce 1894 Morány koupil za 60 tis. zl. Josef Hrubý z Jelení, majitel panství Červené Pečky. Sklárny už nevyráběly, ale obytné stavení bývalých majitelů bylo přestavěno v nádherné letní sídlo - pěkný zámeček a kolem něho dal zřídit krásný park.

Zámeček na Moránech byl v minulých letech využíván jako léčebný ústav pro mentálně postižené. V devadesátých letech byl tento objekt v restituci vrácen majiteli panu Jaromíru Hrubému, který zámečku dal znovu původní krásu,včetně rozlehlé okrasné zahrady.

K Moránům patřila v blízkosti ležící Zelená chalupa. Ta roku 1885 vyhořela a už nebyla nově zbudována. Jméno Zelené chalupy pochází od veliké ovocné zahrady, jejíž plot byl vypěstován ze samých zelených keřů.

Po vyhoření byly pozemky roku 1886 rozprodány čestínským občanům Janu Plešingerovi a Ludolfu Přenosilovi. Od těchto občanů roku 1901 pozemky odkoupil baron Hrubý z Jelení a připojil k Moránům. Zbytky chalupy dal strhnout, celé místo nechal zaorat a upravil na pole.

Jméno Zelené chalupy pochází od veliké ovocné zahrady, jejíž plot byl vypěstován ze samých zelených keřů.

Bývalé Kopaniny

V blízkosti Morán se v 18. století rozkládala osada Kopaniny. Byla to osada s osmnácti popisnými čísly a 88 obyvateli. Byla to osada chudá, ležící uprostřed lesního červenopečeckého panství. Vrchnost pečecká a správa statku v Kamenné Lhotě skupovaly, kde se co dalo, bouraly, stavební místa proměňovaly v pole a tak do roku 1908 měly Kopaniny již jen 6 čísel se 30 obyvateli. V roce 1913 vyhořela osada Kopaniny, spáleniště skoupil baron Hrubý z Jelení, zboural a dal místo zorat a po Kopaninách nebylo anipamátky. Zachráněno bylo pouze jedno číslo. Po požáru vše prodali osadníci i se zbylou chalupou vrchnosti z Červených Peček. Jejich pozemky istavební místa byly sceleny s pozemky velkostatku na Moránech. V pozůstalém čísle o samotě bydlel až do svého úmrtí roku 1915 hajný Josef Havlín, potom zůstala hájovna prázdná. Zánikem i tohoto domu zmizely pak Kopaniny moránské z povrchu zemského. Veškeré pozemky kopaninské byly připsány Josefu baronu Hrubému z Jelení, pánu na Červených Pečkách, Kamenné Lhotě a Moránech. Při pozemkové reformě roku 1925 došlo k parcelaci velkostatku Kácova i Morán a půda byla přidělena drobným uchazečům.

(Kutnohorsko slovem i obrazem, dil II, str. 158-159)

Současnost:

Lesem obklopeným Moránům dominuje upravený zámek s rozlehlou rozkvetlou zahradou pana barona Hrubého. Na náklady pana Jaromíra Hrubého byla opravena kaplička, která je na rozcestí směrem k Miloticům, kde byla obcí v loňském roce opravena cesta. Bylo provedeno rozšíření veřejného osvětlení a v červnu byla provedena instalace bezdrátového rozhlasu.

Statistika:

V roce 1787 byla zde 3 popisná čísla s 29 obyvateli, v roce 1843 zde již bylo 18 čísel popisných se 101 obyvateli a v roce 1870 v 18 domech 187 obyvatel, v roce 1885 v 8 domech 112 obyvatel , v roce 1946 bylo již jen 7 čísel s 20 obyvateli.

V roce 2006 bylo zde 9 čísel popisných a 8 občanů.